NovinkySkupinaDiskografieFotogalerieDiskuseDownloadLinky  

Forces Of The Northern Night - 28.5.2011, Oslo

Speciálně pro český fanweb dimmuborgir.wz.cz jsem připravil report z této velkolepé akce, doplněný obsáhlou fotogalerií. Doporučuji vám nejprve přečíst text, a až potom se dát do prohlížení fotek a videa. Jestli je již máte za sebou, tak… tak nic.

Pokud by si snad někdo myslel, že nyní bude následovat odborný popis a analýza koncertu jako od jistých nejmenovaných pisálků z nejmenovaných metalových časopisů, tak to v žádném případě. Nejde zde o žádnou cílenou kritiku za špinavý peníz. Takže kdo čeká preciznost, ať ji raději hledá na stránkách časopisů jako MetalHammer nebo Spark. Pro všechny ostatní je tu můj vlastní pohled na povedenou akci dnes již kultovní kapely, které třeba Norsko samotné dozajista vděčí za svou vlastní redakci MetalHammeru.

Jelikož si léto v pátek 27. května vzalo dovolenou, strávil jsem 40 hodin bez spánku v sychravém Oslo. Počasí zde však nikomu radost nekazí, přestože člověk musí i v květnu počítat s tím, že ho svlaží svěží mořský vichr o teplotě asi 10°C, doprovázený hojnými přeháňkami. Tříhodinové čekání u pátého ze šesti vchodů, na jedné z nejrušnějších ulic tohoto malovelkoměsta a ještě se sedmikilovým baťohem na zádech, bylo opravdovou zkouškou výdrže. Dav, který se tísnil u mého vchodu, čítal asi 200 převážně náctiletých lidí, kteří určitě nevypadali jako fanoušci blackmetalové kapely. Přesto těmhle dětem nedělalo sebemenší potíž zkrátit si čekání notnou dávkou fetu. Pofiderní „Nor“, tmavé pleti tady během těch 3 hodin vydělal slušný balík. Ládoval tam papírky, hulení a kdo ví, co ještě. Ale i tak se pětka ukázala jako šťastné číslo - i přes přísný zákaz vnášení foťáků a kamer mně vstup stál jen flašku čisté vody a málem ještě hřeben. Foťáku si nikdo nevšímal. Vchody se evidentně otevíraly postupně, protože jsem do haly Spektrum, která už hostila nejednu světovou hvězdu, vešel jako jeden z prvních. Ani na chvíli jsem neváhal obsadit volné místečko po levé straně, hned v 1. řadě. Takže mi bylo jasné, že budu fotit zase hlavně Galdera.

I přes několikaminutovou rozmluvu s ochrankou, proč nemůžu mít baťoh za ochrannou bariérou a mikinu hozenou přes ni, nikdo z plešatých ani nehlesnul kvůli foťáku, co mi visel na krku. Zato tam byla narafičená prima věc. Přes celé to obří pódium se táhla opona z umělého lýka, která byla potištěná maskou z obalu Abrahadabry. Ta sice byla průhledná, ale absolutně znemožňovala zaostření foťáku. Jak jsem později zjistil, spouštěli ji pokaždé, když hrál KORK (Kringkastingsorkestret, neboli sbor pro televizní a rozhlasové vystoupení NRK) předehru nebo intermezzo. I proto jsem zprvu nahrával hlavně orchestrální části a až příliš pozdě jsem zjistil, že hala je velmi dobře nazvučená a umožňuje i nahrávání kapely. Takže sorry, mohli jsme mít DVD už teď :-). Ale určitě vás potěší zpráva právě o dévédéčku, které se tak očekává. Nic mi nepřekáželo ve focení víc, než obří pojízdná kamera přes celé pódium a kameramani, neustále pobíhající po stage. Takže ano, záznam vystoupení jistě vyjde a jak znám Dimmu, tak i s mnoha bonusy.

Celá scéna bylo opravdu obrovská! Střed byl pochopitelně vyhrazen kapele, která byla v současné line-up 3+3 (Dimmu torzo + Cyrus, Daray a Gerlioz. Na levé straně seděl KORK, čelem ke středu, kromě tympanisty a dirigenta. Vpravo od kapely stál chór. Satanžel byl příliš daleko, v černých kápích a ještě bez osvícení. Takže fotky takřka nečekejte. Asi se budete často zlobit, že fotky jsou dost nepovedené, ale dělal jsem, co šlo. Přisvícení, citlivost na světlo, blesk, ale stejně to nebylo ono. Proto jsou videa mnohem lepší. Na celkovém výsledku se navíc podepsal i můj hlad a promrzlost. Hala navíc byla tak dobře klimatizovaná, že se člověk ani nezahřál.

Vystoupení započal KORK intrem "Xibir," které následovala takřka celá Abra. Vynechány byly jen "The Demiurge Molecule," "Renewal" a "Endings And Continuations." Na druhou stranu taková "Dimmu Borgir" zase zazněla hned dvakrát. Nejdřív orchestrální verze a hned po ní i s kapelou. Nechyběla ani Agnete Kjolsrud, která si znamenitě odzpívala svou úlohu v "Gateways." Škoda, že Garm taky nedostal svou šanci. Pokud tedy neodmítl. Shagrath se nejprve přivítal s domácími fandy a potom i s cizinci. Konkrétně přitom zmínil Británii, USA, Kanadu, ale i Jižní Ameriku. Po vyčerpání Abrahadabry Shagrath opět oslovil Nory a ubezpečil je, že nepřijdou ani o svou mateřštinu. Už už jsem se radoval, že přijde na řadu "Stormblast," ale byl to 'jen' "Vredensbyrd." Ale i tak jsem byl rád, že si můžeme zaskřehotat i norsky. Z DCA pak ještě zazněla "Progenies Of The Great Apocalypse," která se opravdu povedla a "Eradication Instincts Defined". Ta byla už čistě v područí KORKu. Můžeme být pyšní, že velký podíl na finální podobě této skladby má i Pražská filharmonie.

Mezitím se pánové převlékli do hábitů ve stylu In Sorte Diaboli. Koncert pokračoval úvodní peckou z ISD "The Serpentine Offering." Mimochodem, všechny 3 kytary se měnily celkem dvakrát. Možná kvůli ladění. Ale na to měli dost času i během orchestrálních mezer. Následoval další symfonický mezičlánek v podobě "Fear And Wonder," během níž se Shagrath dle tradice posledních vystoupení převlékl do svého monohábitu z dob Enthrone Darkness Triumphant. O další roky zpět nás dostala vzpomínková "Kings Of The Carnival Creation" a "Puritania," na kterou si Shag ozdobil svou hřívu rádoby fašistickou čepicí ostrahy z koncentráku, ve stylu Deathstars. Závěrečná etapa obsahovala, kupodivu, "Mourning Palace." Děkovačka se nesla na rytmech poslední úchvatné ukázky umění KORK – "Perfection Or Vanity." Když si někdo bude při sledování třetího videa od konce říkat, že to tam nepatří, tak to je jen ukázka mojí smůly. Kousek ode mě stál Stian s paličkou. Tak jsem na něj zavolal: „Stian, var sa snill!“ (Stiane, prosím!). Fakt věřim, že ji chtěl hodit mně, protože ji hodil hned vedle a pak pokrčil rameny. Chytil jsem jen konec. Vedle stály dvě Švédky a ty byly, narozdíl ode mně, v plné síle. Takže jsem ji pustil. To je to „Ok“ v tom videu. Ale co, nakonec jednu Dimmu paličku jsem už chytil. Loučení bylo dlouhé a spolu s kapelou se klaněli i dirigent a Gaute Storas. Hudebníci orchestru byli očividně překvapeni ohlasem, který všichni přítomní dávali silně najevo.

A závěr? Podle mně unikátní podívaná, která by určitě stála za opakování. Ale to si musí rozmyslet sami Dimmu Borgir. Pouze dvakrát jsem postřehl, že se orchestr rozešel s kapelou, to se ale určitě ve střižně spraví. Mám i dvě negativní výtky ve spektru zážitků. Akce trvala jen 100 minut a playlist, který byl proklamován jako jedinečný o neopakovatelný, se lišil od šňůr jen Ritualistou a Eredication Instincts Defined. Žádný Stormblast ani Spiritual Black Dimensions, natož nějaká opravdu zatím nehraná píseň z dob minulých. Chápu, že to není jen na vrub kapele. Doprovod měl asi taky svoje slovo na management vystoupení, ale chyběl mi pocit něčeho vážně unikátního. Přes to všechno skvělý zážitek, který si rád připomenu na DVD. Už jen proto, že mě několikrát zabírala kamera :-).

Stian

 

Fotky a videa: http://stianjan.rajce.net/Dimmu_Borgir_-_Forces_of_the_Northern_Night,_Oslo,_Spektrum_5._2011

 


 

 

© 2002-2014 Stephan [stephan.metal@seznam.cz]